Love Yourself(Miluj sám sebe)

Červen 2008

Interview pro magazín Sonic Cathedral

22. června 2008 v 13:59 ╠Rozhovory,novinky!


TEXT: JASON LEVINE
Inerview proběhlo v PNC Bank Arts Center, Holmdel, New Jersey, 8. srpna 2007
Jason: Je to už téměř rok, co vyšlo vaše album. Jak se vám daří, co se týče alba i vašeho turné?
Amy: Je to skvělé. Viděli jsme už úplně celý svět. Za tu dobu jsme navšívili všech šest obydlených kontinentů. Byli jsme v Evropě, Jižní Africe, Jižní Americe, Skandinávii i na Středním Východě, na všemožných místech. Všude to ale bylo skvělé. Je fajn navštívit tolik míst znovu a navíc ještě několik dalších, úplně nových. Naše show byly vždy vnímány velmi pozitivně a významně a to na tom bylo skvělé. Skoro jako bychom nikdy neodešli.
Jason: Ve Spojených státech proběhlo několik vašich turné na podporu The Open Door. Plánujete větší koncertní šňůru po větších arénách, až Family Values Tour skončí?
Amy: Jo. Později by měl být čas na uspořádání většího turné, o kterém jsem dříve mluvila, jenomže se objevila celá ta věc s Family Values a my jsme si říkali, že by bylo fajn udělat něco takového během léta spolu s dalšími kapelami. Je festivalová sezóna. Prostě víc srandy za méně peněz. Kromě toho, Korn jsou úžasní a na seznamu je i plno dalších skvělých kapel. Je to lepší tímhle způsobem, místo toho, abychom si udělali dvě turné jen sami pro sebe. Prostě uděláme tohle a na konci roku si pak dáme ještě něco jiného.
Jason: Když už mluvíš o Korn, nedávno jsi s nimi natočila duet v songu Freak On A Leash. Taky v rámci koncertů často hrajete různé covery [předělávky, pozn. překl.] . Přemýšleli jste někdy o celém albu takových coverů nebo alespoň o zařazení nějakého coveru na další album?
Amy: Nemyslím, že jsme těch coverů udělali zas tolik. Vlastně jsme teď žádný nehráli celou dobu, co jedeme tohle turné k The Open Door, což je už aspoň dva týdny. Začali jsme hrát People Are Strange, jen z legrace, abychom trochu oživili Family Values Tour. Ne, nemyslím si, že bych někdy točila nějaké album coverů. Myslím, že by ale bylo zajímavé jednoho dne vydat b-sides a rarity, protože si myslím, že existuje spousta songů, které jsme udělali a buď se nedořešily, nebo se z jakéhokoli důvodu nehodily na album. Nevím. Jednoho dne by tohle téma mohlo být opravdu zajímavé. Vždycky se mi líbí, když kapela vydá b-sides a rarity. Někdy se dokonce stane, že se z takové nahrávky stane moje nejoblíbenější CD.
Jason: Jo.
Amy. Protože je to zajímavé.
Jason: A to znamená, že bys vzala všechny živáky a další písničky, které nemůžeš dát na běžné album.
Amy: Jo. Úplně všechny.
Jason: Jak to jde s novými kluky v kapele?
Amy: Neuvěřitelně. Je to opravdu skvělé. Troy a Will jsou velice talentovaní muzikanti. Chci o nich říkat jen samé pozitivní věci. Chci být milá (smích). Jsou opravdu dobří a propůjčují nám mnoho schopností. Cítila jsem se předtím, jako bych uvízla v minulosti, protože věci se dostaly do stagnujícího bodu. A když se nic nepohybuje dopředu, je složité zvládnout i jedinou show. V kapele bylo určité trápení a John a Rocky už zkrátka nechtěli pokračovat. Pro zbytek z nás to bylo opravdu frustrující, protože máme rádi tuhle kapelu, líbí se nám nové songy a prostě chceme být tady a rockovat před tisícovkami lidí. Myslím, jak je možné o to nestát? Takže je fajn mít tu teď v kapele nejen dva velmi talentované kluky, ale také dva lidi, kteří uznávají a mají rádi jak tuhle hudbu, tak i tuhle skupinu. Je nám spolu veselo. Dobře spolu vycházíme a hrajeme spolu scrabble. Dnes večer jedeme pod stan. Bude to bezvadný večer. Je to jako dýchat čerstvý vzduch.
Jason: Pracujete již dlouho společně s Terrym. Plánuješ spolupracovat více i s dalšími lidmi v kapele?
Amy: Nevím. Nechci si přinášet smůlu a říci to znovu, protože jsem to prohlásila před natáčením The Open Door a nefungovalo to. Nikdy nevíte, co se stane, když skládáte spolu s dalšími lidmi. Byli jsme schopni úspěšně poskládat malé kousky tady a tam. Myslím to tak, že to prostě vzniklo přirozenou cestou. Jsme všichni otevření a kreativní a fungujeme podobně jako ostatní kapely. Takže můžu jednoduše říct ano, dokážu si nás představit, jak skládáme společně. Ale nemáme nic naplánováno, hlavně proto, že nekončíme tímhle turné, ale bude tu pak ještě to další, o kterém jsme mluvili. Prostě to jen chce správnou chvilku, a kdy to bude, nevím. Je to neurčité. Zatím řešíme věci, které jsou bezprostředně před námi. Uvidíme.
Jason: Na The Open Door jsi se vypsala z mnoha problémů, které vyplynuly z tvého vztahu se Shaunem. Nyní jsi vdaná a šťastnější; můžeme tedy ve tvé nové tvorbě očekávat odlišný styl nebo jiné texty?
Amy: Odlišný styl můžete očekávat pokaždé. Nechci nikdy vydat podruhé stejnou desku. Vždycky chci vynalézat nové postupy a překračovat svůj vlastní stín. Ale ne zas až tolik, abych psala veselé písničky a vydávala něco jako Sarah McLachlan. To bych nebyla skutečně já. Chci být ten, co dělá věci odlišným způsobem, ale ty věci musí být vždy zajímavé, výjimečné a vyzývavé. Nevím. Líbí se mi, když dám lidem k dispozici přesný opak toho, co očekávají (smích). Takže uvidíme. Možná vydám třeba desku klarinetových songů. (smích). Sbor píšťal.
Jason: Rozumím tomu správně tak, že uvažuješ o sólové dráze?
Amy: Ne, to je jen pověst. Moje smouva, to je něco jako věčnost (smích)
Jason: Přemýšlela jsi někdy o spolupráci s Wind-Up na nějakém sólovém projektu vedle Evanescence, například podobně, jako Gwen Stefani nebo Fergie, které vydaly sólové album vedle práce s kapelou?
Amy: To nejsem já. Samozřejmě vím, že bych byla schopná pracovat sama, ale nebylo by to v hudebním světě. Nemohlo by to fungovat ve smyslu turné. Nevím. Bylo by o naprosto jiné. Všechno, co bych kdy chtěla dělat jako rockový hudebník, bych chtěla dělat s Evanescence. Pokud bych kdy udělala cokoli na vlastní pěst nebo s jinými lidmi, bylo by to něco absolutně jiného. Třeba to, že jsem vždycky chtěla dělat film. To bych strašně ráda, je to zkoušení něčeho absolutně odlišného od Evanescence; nicméně ráda bych zárovň tvořila i s kapelou. Takže je to tak. Ale nevím tedy, jestli se tohle počítá jako "sólový" projekt. Rozhodně nic v tom smyslu sólové tvorby Fergie a Gwen Stefani. O to se opravdu nezajímám.
Jason: Takže využiješ své klavírní umění na něco nového?
Amy: Doufejme, že ano, a bude toho mnohem víc. Doufejme, že celá symfonie. Uvidíme.
Jason: To by mohlo být opravdu dobré.
Amy: Jo.
Jason: Už jsme v letošním roce mohli různě po Americe vidět spoustu kapel s ženou - frontwoman v čele. Vaše kapela prorazila cestu všem možným kapelám z Evropy. Magazín Revolver dokonce uspořádal turné female metalu. Kde vidíš sama sebe v rámci této "dámské" scény a jak si myslíš, že do ní zapadáš?
Amy: Opravdu nevím, jak na tohle odpovědět. Nedívám se na to tak, jako by šlo o úplně jiný žánr jenom proto, že jsem holka. Myslím, že to, co jsem v téhle souvislosti vždycky pociťovala, byl pocit, že máme výhodu, protože děláme něco jiného, než většina kapel okolo. Je fajn být na takovémhle seznamu a být jedna z nejlepších, protože je to změna - a navíc je tu něco, co máme my a "oni" ne, což je určitý druh vášnivé ženskosti. Je dobré to mít. Vždycky jsem se na to dívala jako na pozitivní věc. Ale na jakém místě si stojím a tyhle věci... to vážně nevím.
Jason: Chtěla bys vyjet na turné s dalšími "female" kapelami?
Amy: Určitě! Moc ráda. Mohlo by to být fajn. Existuje mnoho umělkyň, které mám ráda a obdivuji. A spousta z nich je o dost starší nebo fungují v naprosto odlišném hudebním žánru, takže si nedokážu představit, že by takové turné fungovalo (smích). Myslím, že bychom byli nejtvrdší kapela na seznamu.
Jason: Něco jako Lilith Fair, ale mezi tvrdšími kapelami?
Amy: Jo, to by mohlo být zábavné.
Jason: S tvým vlivem v hudebním průmyslu by nemuselo být těžké dát takovou akci dohromady.
Amy: S něčím takovým mi musí někdo pomoct. Nevím, jestli je tohle uskutečnitelné. Ani nevím, koho bych tam chtěla. Ale jo, moc ráda bych uspořádala holčičí turné ["chick tour" je strašně pěkný výraz - pozn.překl. ;)]. Ale otázka je, jak se budou cítit kluci v kapelách. Něco jako: "OK, ale já jsem chlap. Ne, že na mě zapomenete." No nevím. Je tu spousta pro a proti.
Jason: Až dokončíte cyklus těchto turné, máte v plánu se hned vrátit do studia?
Amy: Ne. Opravdu to nechci dělat takhle. I když minule to bylo horší. Po minulém turné jsem byla absolutně vyčerpaná. Mnohem víc, než teď, ale to všechno proto, že jsme si sáhli až na dno. Ale stále jsem měla motivaci, i když to trvalo třeba měsíc. Stalo se mnoho věcí, které mě osobně ovlivnily a já jsem konečně objevila svobodu a možnost skládat cokoli, co jsem chtěla, takže jsem přímo umírala touhou nahrát novou desku. Jen jsme přitom prostě strávili spoustu času. Tentokrát mám inspiraci i chuť pracovat, ale nechci jít zpět a nahrát úplně stejnou věc. Myslím, že to nechám přirozeně vyplynout. Před třemi měsíci jsem se vdala. Chci pauzu. Být normální. Jít nakoupit do obchodu. Kouknout se na film. Víš, jak to myslím.
Jason: Změnilo manželství tvůj postoj a pohled na život?
Amy: Jo. Absolutně. Nevím proč. Získáš lepší úhel pohledu na to, co je nejdůležitější, a najednou už nejde jen o tebe - a vlastně si myslím, že je to docela úleva. Mnohem méně tlaku, stejně jako zmatku a zainteresovanosti v kariéře. Myslím si sice, že bych se k novému úhlu pohledu jednou v každém případě dostala, ale tohle mi prostě pomáhá vnímat věci jasněji i v okamžiku, kdy se nejedná jen o mně, ale i o jiné. Takže se mi to líbí (smích).
Jason: A proběhla i nějaká změna v případě tvého přestěhování do New Yorku? Plánuješ tu zůstat?
Amy: Jo, líbí se mi tu. Nevím, jak to říct. Vážně to tu miluju. Nedostala jsem možnost tu strávit moc času, proože skoro celou dobu, co tady žiju, jsme jezdili turné. Ale můžu tu být mnohem víc sama sebou než v Los Angeles. Žila jsem pět let v Kalifornii. Znovu bych tam už nechtěla. Jo, všechno bylo v pořádku, ale vůbec tam nešlo o moji osobnost. Sice jsem se tam nemusela o nic starat, ale záleželo mnohem víc na tom, koho znáš, na kontaktech; a celá ta věc s Hollywoodem. No právě. Vůbec se tam nehodím. Byla jsem jenom holka v koutě, která si přála, aby se mohla vrátit domů (smích). V New Yorku je to mnohem víc v pohodě, existuje tam vedle sebe současně mnoho odlišných kultur, hudby a umění a také lidé z celého světa. Skutečně je to úžasné a každý se domnívá, že existují mnohem důležitější věci, než to, jak se na tebe ostatní dívají. Což znamená, že se sem hodím; můžu jít po ulici a být úplně normální.
Jason: Říkalas, že na nové album chceš dostat naprosto odlišné a nové věci. Jakým směrem povedeš kapelu?
Amy: Je těžké to definovat zrovna teď. Nevím. Musíme prostě počkat, až přijde inspirace, která by nás správně "nakopla". Těžko se to teď vysvětluje, protože na turné nepíšeme. Skutečně. Řešíme tam tolik jíných záležitostí, že se prostě potřebuju vypnout a počkat, až si odpočinu a dostanu se do zóny, kde můžu být zase skladatelem. Uvidíme.
Jason: Uspořádala jsi mnoho "meet & greets" [dosl. "potkat a pozdravit", pozn.překl.] a dalších akcí pro fanoušky. Jak vlastně reaguješ na své fanoušky a jaký z nich máš pocit?
Amy: Miluju fanoušky. Jak by bylo možné je nemilovat. Vždycky se k nám chovali skvěle a podporovali nás. Pokaždé, když jsem je o něco požádala, udělali to. Když jsme jeli turné s Korn, prvních pár show bylo OK, jen odezva fanoušků stála za houby. Ne že by byli negativní; prostě ale nijak nereagovali. Věděla jsem, že naši fanoušci tam někde jsou, ale skoro jako bych cítila, jako by byli vystrašení z kornovských fanoušků a nechtěli se prostě rozjet. Šla jsem se o tom šla pobavit s některými členy fanklubu, kteří přišli na show. Řekla jsem jim: "Jen tak mimochodem, jděte na diskusní fórum a napište všem, kdo se chtějí reprezentovat jako fanoušek Evanescence, protože potřebujeme, abyste tu byli a udělali pořádnej kravál." A oni na to: "OK". Následující show byla naprosto o něčem jiném a odezva byla snad nejlepší, jakou jsme kdy zažili. Ti, co nás následují, jsou prostě dobří a já nemůžu říct nic jiného, než že své fanoušky miluji.
Jason: Spousta těchto fanoušků tě pokládá za svého idola. Jaký je to pocit, vědět, že všechny ty holky k tobě vzhlíží, a jak vlastně zvládáš předvádět to, že žena může mít úspěch v průmyslu, který je ovládaný muži?
Amy: Hm. Je to obrovský tlak (smích). Jsem velká sestra a když se podívám na své fanoušky, cítím se, jako bych se dívala na své mladší sourozence. Miluju je. Nejsem dokonalá, což víte. Ale budu se co nejvíc snažit být jim dobrým příkladem a doufám, že se naučí myslet i sami na sebe. Myslím, že to je úplně nejdůležitější. Nevím. Myslím, že tohle je celá moje odpověď.
Jason: Pokud bys měla zprávu pro lidi tam venku, kteří neznají Amy Lee, jak by zněla?
Amy: Je těžké se popsat jednou větou. Nevím, co si o mně lidi myslí. Je těžké pochopit, jaké je vnímání vé osoby. Myslím, že k tomu, abyste měli lepší představu, je potřeba, abyste přišli na naši show (smích). Nevím. Jsem milý člověk, mám ráda jídlo a hudbu a zábavu a lidi a.. nevím. Potřebujete vědět, co si o vás lidi myslí, abyste jim mohli vysvětlit, v čem je rozdíl. Pardon. Není to vůbec dobrá odpověď. Tohle nepůjde ani vytisknout! (smích)
Jason: Jaká je interakce (vzájemné ovlivňování) mezi tebou a fanoušky během show?
Amy: Je to skvělé. Na mou duši, naše songy jsme už hráli milionkrát, ale když jsem doma, nedělám nic, v sobotu se nudím a vůbec nemám pocit, že bych měla rozmlátit svoje CD. Dokonce ho poslouchám (smích). Ale být před fanoušky, vnímat jejich energii a vzrušení z Evanescence dělá z hraní těchto songů prostě něco neuvěřitelného. Miluju, když jim naši hudbu hraju. Je to vždycky jako úplně poprvé. Úplně se v tom ztratíte, až skoro zapomenete, jak ta písnička pokračuje. Je to úplně jiná zkušenost a já to zbožňuju. A vždycky, zvláště na živé koncertní show, vždycky jsou tu fanoušci vpředu. I když jsou tu určité sekce. Buď nalevo, nebo napravo, nebo někde uprostřed. Ale každý večer je tam pár lidí, kteří prostě šílí. Je to moje posilující zóna, kam se vždycky můžu vrátit, kdykoli se cítím trochu nejistě. Povzbuzují mě.
Jason: Jsou nějaké písničky, které tě už unavují, nebo takové, které by sis každý večer užívala?
Amy: V současnosti se mi líbí celý náš aktuální set. Upřímně, v posledních měsících jsme ho trošku pozměnili. Hrajeme nové věci. A hrajeme věci, které jsme už strašně dlouho nehráli. Je to fajn. Takže ne. Není nic, co bychom hráli každý večer a já bych to neměla ráda.
Jason: Co obsahuje tvá budoucnost?
Amy: Moje?
Jason: Jo.
Amy: To nemůžu vědět. Vždycky to bude směřovat k hudbě. To je jisté. Je to má vášeň. Ale taky plánuju být šťastně vdaná. Zkoušet tvořit nové věci v hudbě. Jak jsem už říkala, nemám zájem pokračovat ve vyjetých kolejích. Myslím, že na tohle už jsem odpověděla. Ale nevím. Možná začnu brát lekce hry na nějaký nový nástroj, začnu se během téhle pauzy trochu vzdělávat. A pak přijdu s něčím totálně divným. A znovu všem změním způsob smýšlení :)
Upřímně děkujeme Amy za to, že si udělala čas na rozhovor se Sonic Cathedral!